Těhotenství | Diasvět - o cukrovce aktuálně

Diabetička maminkou

Jaké to bylo po návratu z porodnice?

Konečně doma! 

Když jsem si po odchodu z porodnice konečně sedla do auta, připadalo mi, že je všechno zase jako dřív. Miminko při jízdě autem klidně spalo a mě bylo, jako bych nikdy nebyla těhotná a nikdy jsem neporodila Davídka. Připadala jsem si svobodná a volná.

Sestřičky v porodnici zavedli Davídkovi pevný režim v krmení, který jsme ale hned první den porušili, a tím ho poslali „do kytiček“ :-). Po 14denní dietě, které v Motole říkají diabetická, jsem totiž měla takovou chuť na něco normálního, že jsme se po cestě stavili v Mac Donaldovi. Naštěstí jsem v té době ještě neměla moc chuť na jídlo, takže jsem snědla jen jeden :-). Pocit nechutenství se mě držel ještě asi dalších 14 dní, než jsem se plně dostala z následků císařského řezu. Díky tomu jsem se ke konci tohoto období dostala na svoji původní váhu, tzn. – 18 kg (z toho 3,9 Davídek a asi 1,5 kg voda + placenta). Musím tedy přiznat, že ač nekojím a jím více, než před otěhotněním, tak nepřibírám a dokonce i malinko hubnu. Je to asi péčí o mimi, procházkami, nošením … :-).

Hodně jsem se bála toho, jak doma budu všechno zvládat. Péče o mimi, sledování glykémií, správné množství jídla…. ale manžel si naštěstí vzal týden volno, a tak mi pomáhal. Já jsem v té době byla schopná ujít max. 1 km a to tak, že do kopce jsem funěla víc, než v 9 měsíci těhotenství. Koupání miminka bylo také dost obtížné, nést ho od domu k autu v sedačce téměř nemožné. Naštěstí se po těch 14 dnech začalo vše zlepšovat a do měsíce už jsem drndala s kočárkem třeba 3 hodiny :-).

Glykémie po porodu byly celkem OK. Dostala jsem za úkol držet je okolo 10, což se mi celkem i dařilo. Čím dál tím více se mi ale začínají objevovat posthypoglykemické hyperglykémie a stále nabývají na razanci. Je to na delší rozepisování, ale jednou už jsem měla glymču i přes 36 mmol a to jsem zrovna byla venku na procházce. Vůbec jsem to netušila, měla jsem jen takový divný pocit, tak jsem si změřila glykémii a tohle mi vyšlo. Ale myslím si, že je to můj individuální problém a že ostatní maminky tyhle problémy nemívají. Přemýšlím o tom, že se vrátím zase na pera. Při nich jsem tyhle „blokace“ nikdy nemívala.

Teď už jsem se s miminkem celkem sžila. Občas se bojím, co by se stalo, kdybych se na procházce s kočárkem svalila do příkopu :-), protože špatně poznávám hypoglykémii. Poznám ji až tak něco přes 2 mmol a to už se mi motá hlava a je mi na zvracení. Bojím se, že při nějakém silnějším hypu pustím kočárek a Davídkovi se něco stane. Při pohybu mi totiž glykémie klesají obrovským tempem, třeba o 3 mmol za 15 minut a teď už nemám tolik proužků, abych si glykémii měřila po každém jídle, před každou procházkou a ještě nejlépe každých 30 minut během pohybu. No a jak mi takhle rychle glykémie klesá, tak mi snad ještě rychleji stoupne, většinou tak 3 – 4 hodiny po hypu. A vůbec nejhorší je to skryté hypo, které trvá delší dobu a já ho nepoznám. To se pak nestačím divit, když si po výletě sednu do auta a gl. je najednou 17, i když jsem ještě před chvíli necítila vůbec nic.

Největší problémy mi dělá, když mám glykémii přes 20 a jsem hodně unavená, chce se mi spát a Davídkovi zrovna ne. Naštěstí se v postýlce jen rozčiluje, pobrekává a zase je třeba půl hodinky zticha a cucá si paleček. To ho hodně uklidňuje. Pokud je nervózní, tak ho raději také dávám do postýlky, protože při takových glykémiích bývám hodně podrážděná a nemám žádnou trpělivost.

 Kojení a UV

 Ačkoliv jsem v porodnici kojila téměř ukázkově a byla jsem ubezpečena, že diabetes na kojení a mlíčko nemá žádný vliv, křičel mi už první týden po návratu z porodnice Davídek hlady. Nevěděla jsem, že má hlad, ale po kojení byl schopný v postýlce doslova prořvat třeba 2 hodiny. Měla jsem z toho depresi, brečela jsem, protože jsem nevěděla, jak mu pomoci. a glykémie pořádně lítaly. Až mi doktorka řekla, že to brečí hlady. Kojila jsem ho tedy v ordinaci celkem 20 minut a vypil jen 50 ml, což je prý na 14denní miminko málo. K tomu vůbec nepřibíral.

Takže jsme najeli na přikrmování UV. Nejprve stříkačkou, ale to byl horor jak pro nás, tak pro miminko. Nechtěli jsme ho trápit, tak jsme přešli na flašku Avent, která prý umožňuje současně kojit i přikrmovat. Neumožňuje. Po týdnu už z prsu vypil tak 5 ml, jen co mu tlakem steklo z mých přeplněných prsů do pusinky. Takže jsme asi ve 3 týdnech přestali kojit úplně, protože měl velké problémy se zažíváním prý z toho, jak se kombinuje mateřské mlíčko s umělou výživou. Je pravda, že potom se problémy s prdíky trochu upravily.

Pokud budete mít nějaké dotazy, klidně mi napište na jitka.kr(at)centrum.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.