Těhotenství | Diasvět - o cukrovce aktuálně

Diabetička těhulkou – část IV

A teď už si můžete přečíst o tom nejdůležitějším okamžiku v životě člověka…Porod 

V noci asi ve 3 hodiny jsem se najednou probudila a nemohla uvěřit tomu, že mi praskla voda a cítila jsem pravidelné stahy po 7 minutách. Myslela jsem si, že voda praskne, vyteče a bude hotovo. Ale teklo to ze mě stále, vlastně až do dopoledne :-).
Sbalila jsem si tedy věci k porodu a zbytek jsem nechala v pokoji. Celkem mi chyběly kalhotky, protože je docela nepříjemné chodit s vložkou bez kalhotek :-). Jinak jsem vlastně nepotřebovala vůbec nic, protože při pauze mezi stahy si chce člověk hlavně odpočinout a nemá na nic náladu. Košili vám dají, pití také, důležitý je asi ručník do sprchy, která u mě na stahy pomáhala nejvíce.
A jak to všechno dále probíhalo?
Na čekatelském pokoji mi natočili monitor, vše bylo v pořádku. Tak čekali, zda budou kontrakce silnější a častější. Prý je musím cítit ne jen v podbřišku, ale na celém břichu. To jsem ale bohužel necítila.
V 7 ráno přišel primář a vyšetřil mě. Stále jsem byla zavřená. Zavedl mi tedy další vyvolávací tabletu a čekalo se, co se stane. Asi půl hodiny po zavedení to byl pořádný „hukot“. Stahy po 2 minutách 1 minutu dlouhé. Byla jsem už tak ospalá, že jsem se při chůzi skoro motala, ale spát se vážně nedalo. Ani v sedmiminutové pauze jsem si nedokázala odpočinout, natož v minutové :-(. Střídala jsem míč se sprchou a v jednu chvíli už byla bolest tak silná, že jsem se ve sprše rozbrečela. To mi celkem pomohlo, uvolnilo to ve mně napětí. Doufala jsem, že po takových kontrakcích už co nevidět porodím a volala jsem manžela, který v té době pracoval v Liberci. Mé naděje na časný přirozený porod však stále kazila skutečnost, že stahy cítím stále jen dole, ne po celém břiše.
Bohužel jsem měla pravdu: 2 hodiny po zavedení vyvolávací tablety časté stahy přestaly a ustálily se opět na 7 minutách :-(. Sestra mi zase natočila monitor a prý počkáme do 11, jak to bude vypadat. Začínala jsem vážně uvažovat o císaři.
V 11 hodin opět žádná změna, stahy asi po 5 – 6 minutách. Tentokrát mě vyšetřila lékařka a mě se udělalo tak špatně, že jsem vyzvracela celou snídani, kterou jsem dostala ještě před zavedením tablety. Strašně to bolelo a lékařka se zlobila, když tohle vyšetření nemůžu vydržet, jak tedy budu rodit! Poslali mě zpátky na pokoj.
Za chvíli však přišla sestra a ptala se, zda už to vím. A co jsem měla vědět? Že prý jdu na císaře při epidurální anestezii. Uf, konečně vysvobození! Už to budu mít za sebou! Odvedli mě do přípravny, kde byla jedna moc milá mladá sestřička. Klystýr i holení od ní bylo jako vyprávění pohádky :-). Později jsem zjistila, že silně věří v Boha, proto od ní šlo takové příjemné „teplo“ a pohoda.
Na cévkování už přišel i manžel a moc mu to ve zdravotnickém obleku slušelo :-). V té době už jsem byla v pohodě, těšila jsem se na miminko.
Pak jsem si přelezla na operační stůl, který byl mimochodem strašně úzký, takže jsem se divila, že se jim tam třeba 120kilové maminy vejdou. Ještě jsem s lékařkou vtipkovala, zda ten křik, který jsme při přípravě na operaci slyšeli, vydává také nějaká rodička, co má císaře :-). Uklidnili mě, že nebudu vůbec nic cítit. A také jsem nic necítila. Dokonce ani slibovaný tlak, jak ze mě miminko vyndávají. Epidurál byl opravdu 100%. Všichni se o mě vzorně starali, ptali se mě, jak mi je, uklidňovali mě, cítila jsem se jako královna :-).
Nebylo to od začátku operace snad ani pět minu a řekli mi, že teď kolem mě ponesou miminko. A opravdu: sestra držela v ruce nějaké dítě, vůbec jsem si neuvědomovala, že je moje. Manžela, který čekal za sklem, jsem ještě musela doslova „vyhnat“, aby šel s miminkem za lékařem, který ho prohlédne, aby nám je nevyměnili :-).

Davídek se narodil 6.2.2008 s mírou 50 cm a váhou 3,8 kg a byl zdravý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.