Diabetikovy diabetické úvahy

Zamyšlení nad diabetem od RN. Diafejeton.

Diabetikovi diabetické úvahy.
aneb
co diabetik pozorováním a měřením na sobě samém zjistil a k jakým závěrům došel
aneb
zpráva o „prvním vyléčeném diabetikovi v Čechách „ !

( tento příspěvek je určen pro DM2, u kterých DM probíhá na jiném principu než u DM1.)

Pozn. úvodem :

Autor příspěvku se považuje za edukovaného diabetika, který prošel již několika „fázemi“ diabetu a „sbližování se“ diabetika s diabetem. Jeho možná odchylka v přístupu k DM od značné části diabetiků DM2 spočívá v náhodě, ke které došlo tím, že při diagnostikování diabetu se v jeho okolí vyskytla nadprůměrně vysoká mortalita na DM2, což ho vyburcovalo k většímu zájmu o vše týkající se této zatím zcela jednoznačně nevyléčitelné nemoci. Proto si – mimo jiné – pořídil na vlastní náklady glukoměr, pročetl literaturu pro diabetiky i diabetology, internet, konzultace s odbornými lékaři různých směrů atd ….. Po dvou letech intenzivního sebevzdělávání se došel konečně k dojmu, že již chápe diabetes tak, jak by mu diabetik měl rozumět.

V prvním roce prováděl pravidelná (v počátečních měsících několikrát denně) měření, aby vypozoroval určité souvislosti a zákonitosti, jak v jeho organismu DM probíhá, jak reaguje na různé psychické i fyzické zatížení, na objem a druh stravy, na jídelní dávky atd. Trvalo mu přes dva roky, než dospěl k výsledkům zde uváděným. Pokud alespoň jednomu diabetikovi s DM2 přinesou tyto poznatky nějaký užitek, pak nepsal příspěvek zbytečně.

Úvaha č. 1 Pravidelné měření

Pro začátek by se každý diabetik měl pravidelně měřit, aby poznal k jakým výkyvům glykémie u něj dochází a za jakých okolností, aby se především na vlastní oči přesvědčil co ta glykémie ve skutečnosti dělá ( jak „skáče“ během dne, jak na co reaguje a pod.). Jinak může žít v docela slušném a nebezpečném bludu (protože vyšší glykémie – když to hodně „nepřežene“ – tak není pocitově vnímatelná ) až do kontroly, která ale také – pokud se při ní nezměří glykovaný hemoglobin – mnoho nezjistí, protože náhodná ranní glykémie má podle autora nízkou a diskutabilní vypovídací hodnotu. Po určité době (asi po roce) z denního opakovaného měření, které je finančně nákladné (ZP začátečníkům DM2 elektrody nehradí) a psychicky náročné ( kolik to zase bude a proč tolik proboha!) ustoupil autor na měření občasná (jeden týden v měsíci), kdy opět sledoval především výkon bolusového inzulinu, který může diabetik DM2 více ovlivnit i když pro lékaře má vyšší vypovídací hodnotu ranní glykémie (při znalosti všech návazných okolností, včetně noční funkce slinivky, případně posthypoglykemické hyperglykémie a pod.) Po dvou letech, kdy již byl poměrně slušně „v obraze“ měření omezil autor jen na měření glykovaného hemoglobinu, který považuje z hlediska glykémie za nejspolehlivější ukazatel (vedle cé peptidů, které vypovídají o kvantitě sekretovaného unzulinu) vývoje diabetu. Na této stratégii chce autor zůstat do doby, než úbytek výkonosti beta buněk způsobí další nárůst glykémie na takovou úroveň, která si již vyžádá další diabetologická opatření (úprava dávek PADů, jejich složení či aplikaci inzulinu) u kterých již opětovná častější měření glykémie budou trvale nutná, ale již z jiných důvodů.

Úvaha č. 2 Psychika DM2

Ze svého okolí (pouze pozorováním) zjistil autor zajímavé skutečnosti : u řady diabetiků, kteří byli v poměrně již pokročilém rozvoji diabetu se tento rozvoj (v časovém horizontu) zpomalil tak, že i diabetologové byli překvapeni tím, že tato dlouhodobě špatná kompenzace diabetu nepřinesla očekávané diabetické komplikace v rozsahu, který by byly k této dekompenzaci úměrné. Jediné vysvětlení příčiny tohoto úkazu, které autora napadá (kromě v některých případech předpokládané vysoké geneticky dané glykemické odolnosti buněk diabetika ), byl mimořádně dobrý (až z nevědomosti téměř bezstarostný) psychický stav diabetika. Samozřejmě autor nechce tento úkaz bagatelizovat a navádět k bezstarostnému (a nezodpovědnému!!) přístupu k diabetu ! Protože většina diabetiků, kteří se chovali jako výše zmínění byli tvrdě za nekázeň trestáni.

Autor chce tímto pouze říci, že psychický stav člověka (všech lidí včetně DM) mnohem více ovlivňuje vývoj zdravotního stavu člověka, než jsme schopni tušit. A to jak v kladném, tak záporném slova smyslu. To by měl mít každý diabetik na paměti a zařídit si (mimo jiné) svůj další život jako maximálně bezstarostný (pozor – ale ne nezodpovědný !!!)

Úvaha č. 3 Výsledky životosprávy

V této kapitole je nutno předeslat, že autor je diabetik 2.typu třetí rok po diagnostikování diabetu a pravděpodobně ještě navíc po třech letech latentního průběhu diabetu (odhadnuto diabetologem dle hodnoty glykémie naměřené v době zjištění diabetu) . Takže diabetikem je autor přibližně šest let.

Hodnoty při zjištění DM2 byly:

GH : 5.1, bazál: 15,7 mmol.

Po řadě testů, které na sobě postupně vyzkoušel a po prostudování dostupné literatury se autor rozhodl „vsadit“ vše na tuto kartu :

Každodenní fyzická aktivita + jídelní denní dávky 5 x denně + minimální emoční zátěž

Výsledek byl velmi zajímavý a autor se tímto dělí se čtenářem o své poznatky :

Při zvolené strategii a nekompromisním jejím dodržování se postupně snižovala hodnota GH (měřeno pololetně) takto : 5.1, 4,7, 4.1, 3,7, 3,4 (což je stav „normál“)!!

Další zajímavostí v této souvislosti je, že některé náhodně měřené bazály i bolusy byly v těchto obdobích poměrně vysoké (ranní přes 7 mmol, 2h po jídle přes 11 mmol), což by bez znalosti hodnot GH mohlo informovaného diabetika zbytečně stresovat.

A nejlepší nakonec :

Vedlejším výsledkem změření posledního GH byla reakce diabetologa, který prohlásil diabetika za vyléčeného (!!!) a vyřadil ho ze své kartotéky s odkazem, ať se na něj „občas podívá“ jeho lékař obvodový. přičemž opominul naprosto jasnou skutečnost, že k žádnému zlepšení (z hlediska stavu organismu, včetně slinivky) nemohlo vůbec dojít, protože výkon beta buněk a dalších orgánů, může mít výkon jen sestupný ! Včetně postupné změny chemických a fyzikálních vlastností jednotlivých buněk organismu ! Marné bylo ujišťování pacienta ať si ho diabetolog ponechá pod kontrolou, že tento výsledek neznamená žádné vyléčení pouze dočasný výsledek důsledné kázně z více hledisek ! Že stačí nepatrný problém nebo odklon od důslednosti a GH a veškerá glykémie bude opět na hodnotách vyžadujících aplikaci PADu či inzulinu ! Marné bylo vysvětlování, že má na glukometru zcela spolehlivě vyzkoušeno jak již nepatrný odklon v životosprávě mu „vyhodí“ glymču do patřičných diabetických mezí (nad 11 mmol ) !

Verdikt zněl: Uzdravený diabetik! (!!!)

Autor chtěl ale především výše popsaným upozornit diabetiky, že pokud mají dostatek motivace, informací a vůle, mohou (nějaký čas) udržet celkovou glykémii (viz GH) v OK mezích a nestresovat se náhodnými denními odchylkami glykémie od doporučované kompenzační hranice, což by mohlo mimo jiné pomoci žít s diabetem lépe a radostněji.

Sdílet:

Také by se vám mohlo líbit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.