Diabetikův vážný omyl – diabetes není výhradně dědičný

Jsem diabetik druhého typu, poměrně značně edukovaný, avšak jednu představu jsem měl o diabetu téměř až tragicky mylnou… Domníval jsem se totiž, že k tomu aby někdo onemocněl diabetem druhého typu, musí mít především genetické předpoklady, tj. výskyt tohoto typu diabetu u někoho z rodičů či prarodičů. Že jen díky této genetické dispozici může pak dojít při shodě okolností (např. nadváha, špatná životospráva, nedostatek pohybu atd.) u další generace v této návaznosti k metabolickému syndromu, později k inzulinové rezistenci a nakonec po vyčerpání výrobní kapacity beta buněk slinivky břišní, které vyrábějí inzulin, až k vypuknutí samotného diabetu druhého typu. Tato informace je sice samozřejmě pravdivá, ale obsahuje to osudové „ale“… A sice, že cukrovku druhého typu můžeme získat i jiným způsobem než genetickou dispozicí…

Tohoto vážného omylu jsem se dopustil u osoby mně nejbližší, u mé manželky. Stalo se to takto: Když jsem již několik let „bojoval“ s cukrovkou a součástí tohoto boje bylo i průběžné měření glykémie, rozhodl jsem se jednou (asi před rokem), že manželku ráno na lačno také „změřím“… K mému úžasu jsem jí naměřil nalačno 7,5 mmol! A zde došlo k onomu vážnému omylu. Protože jsem shodou okolností znal velice podrobně anamnézu manželčiných rodičů i jejích prarodičů z obou stran (všichni se dožili vysokého věku a žádný z nich diabetem neonemocněl), dospěl jsem k mylnému názoru, že poměrně vysokou hodnotu glykémie může mít i zcela zdravý člověk, za kterého jsem manželku s jistotou pokládal. A tak jsem z tohoto jejího měření neučinil správný závěr, tj. poslat ji okamžitě k lékaři, ale naopak jsem se díky tomu začal nesprávně domnívat, že s těmi hodnotami u diabetiků na které naléhají přísní diabetologové to nebude až tak strašné, když i zdravý člověk má po ránu třeba přes 7 mmol… A tento svůj nebezpečný blud jsem pak bohužel hlásal i mezi svými diabetickými známými, které jsem takt nevědomky uváděl v nebezpečný omyl…

Teprve až za další rok, kdy šla manželka na běžnou lékařskou kontrolu se zjistil skutečný stav věcí. Že má diabetes druhého typu. Příčina: dlouhodobě užívaný lék na vysoký krevní tlak, který jako vedlejší účinek negativně ovlivňuje slinivku břišní a její beta buňky vyrábějící inzulín… Bylo zde také pochybení ze strany lékaře, který měl při předepsání léku, který má vedlejší účinky na slinivku břišní, nechat provádět pravidelné glykemické kontroly. Což se v tomto případě bohužel nestalo.

S touto informací se svěřuji všem, kterým by se mohlo něco podobného přihodit. Aby při užívání léků si nechali častěji kontrolovat „cukr“ i když se v jejich příbuzenstvu žádná cukrovka nevyskytnula. Aby se vyhnuli omylu ve kterém jsem žil já a se mnou i moje manželka. A pokud cukrovku mají, aby si pozorně zjišťovali, zda léky které užívají, nemají na cukrovku negativní vliv…

Sdílet:

Také by se vám mohlo líbit

Článek “Diabetikův vážný omyl – diabetes není výhradně dědičný” okomentoval jeden čtenář

  1. Zdravím,
    docela by mě zajímalo, o jaký lék na krevní tlak šlo; mamce teď zjistili diabetes II. typu i přes to, že není nijak moc silné postavy;
    bohužel jsme tu měli obvoďáka se špatnou pověstí, který kašlal na preventivní kontroly a co si člověk nevydupal, to nedostal.
    Pravda je, že mamce našli zvýšený cukr krátce poté, co se s vysokým krevním tlakem začala léčit, tak doktor doporučil nesladit, což jsme víceméně dodržovali.
    Čte-li to autor, uvítám info o léku na e-mailu:
    jazzeman@seznam.cz
    . Vřelé díky.
    Martin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.