Příběh diabetika 1. typu | Diasvět - o cukrovce aktuálně

Příběh diabetika 1. typu 2. část

5. Můj zásadní přelom!  

Léčba

Základní princip homeopatie

7. Léčba

Květen 2003

Srpen 2004

Listopad 2004

Červenec 2005 Listopad 2005

 5. Můj zásadní přelom
Vážení přátelé. Konečně jsme se po dlouhých útrapách dostali na můj zatím poslední životní mezník. Začalo to přesně 4. května leta páně 2001. Můj dlouholetý (no tak dobře, jen dvouletý) kamarád mě pozval na rande. Ukázal mi mnoho nového, dal mému životu nový smysl, naději. Najednou jsem měla pro koho žít. Měla jsem být pro koho zdravá. Máme spolu spoustu a spoustu a spoustu a spoustu a, no prostě hodně krásných plánů. Chceme cestovat, a kvůli tomu musím být zdravá. Chci si to s ním všechno splnit a chci taky, aby mi přitom bylo dobře, a ne abych měla vysoký cukr, bylo mi špatně a nebo abych měla nějaké vážnější zdravotní problémy. Jakub je moje velikánská podpora. Nebýt jeho, asi bych nedokázala to, co jsem dokázala až do teď. Stále mi pomáhá, stará se o mne, zajímá ho, jak mi je, a když je mi špatně, tak mi nosí inzulín, hladí mě a je stále se mnou, aby mi bylo líp. Má o mě strach a dokonce mě kontroluje, jestli jsem si píchla, najedla se, nebo jestli s sebou mám dost cukru nebo inzulínu. Díky němu se o sebe začínám starat. Jde to těžce, ale jde to. Pomáhá mi a drží mne, když je mi špatně a mám chuť všechno vzdát.
Můj život, postoj k lidem a různým věcem se strašně moc změnil. Cukry si měřím tak často, že mi nestačí ani papírky, ale přesto jde všechno, čeho chci dosáhnout, hrozně pomalu. Začala jsem asi před půl rokem a myslím, že jsem udělala všechno, co jsem mohla a že to má alespoň trochu znatelné výsledky. Snažím se dodržovat životosprávu, mít pohyb, o hodně věcech víc přemýšlím. Pak se je snažím převést do praxe. Je to zatím ještě velmi krátká doba a tak ta teorie zatím ještě převládá nad praxí. Kvůli tomu jsem na začátku psala, že některé věci ještě nedokážu. Proto sháním co nejvíce informací a zároveň se je snažím předávat i ostatním, aby se i oni mohli zdokonalovat, pokud už nejsou mnohem dále.
 

Léčba
Stále ještě nevím, jestli dělám správně, ale zkouším najít metody, jak svou nemoc alespoň trochu zmírnit. Sehnali jsme skvělého homeopata, který mi slíbil, že bych se mohla dostat až na prášky. Stále nevíme, jestli mu můžeme věřit. Nikde se totiž nedozvím nic o alespoň částečně vyléčených diabeticích 1.typu. V této otázce se na Vás všechny obracím s prosbou, jestli o této léčbě víte něco víc, než já. Byla bych moc ráda za každou informaci.
Když jsem dostala cukrovku, jezdili jsme s rodiči k různým biotronikům a „zaručeným“ lidovým léčitelům. Nikdo mi nedokázal pomoci, a tak to mamka po nějaké době vzdala. Rezignovala a já s ní. Jakub se mě snaží přesvědčit, že tu šance je! Pokouším se mu věřit. Ale bojím se zklamání. Už jednou jsem ho zažila.

Stále sháníme informace. Co nejvíce informací o různých druzích medicín, ale nikde se nepíše, jestli ta či ona dokáže či nedokáže cukrovku ne-li vyléčit, tak alespoň zmírnit. Nechci být závislá jen na klasické medicíně – nevyléčitelná. Nikdo o tom nic neví a neporadí, jeli-to správná cesta, či nikoliv. Stále jen tápáme. Já to ale nechci vzdát! A v knihách se člověk nic nedozví. Tradiční medicína zavrhuje čínskou a homeopatii, čínská a homeopatie tradiční medicínu. Nelze je porovnat. Myslím, že na českém trhu je nedostatek knih o diabetu vůbec. To, co existuje, je převážně překlad, který není v ČR aktuální. Nikde jsem se třeba nedozvěděla, jaký máme nárok vůči pojišťovně, práva k úřadům. Škole) Například na vysoké škole není cukrovka jako omluva či úleva vůbec brána v potaz. Jako by neexistovala. S vysvětlením, že pokud nemůžete v plném rozsahu zvládat všechny povinnosti dané školou, neměli by jste vůbec studovat!?! Tak mi to bylo přesně řečeno. Takovíto lidé by podle mého názoru své funkce neměli vůbec zastávat!

zpět na kapitoly

6. Můj střet s homeopatií

Můj přítel mě přesvědčil, že to mám zkusit u homeopata. Jeho tatínek zná prý toho nejlepšího v Čechách. Jeli jsme teda za ním.

 Na první návštěvě si řekl o 1000! korun. No, pro chudého studenta trochu moc, ale co by člověk nedal za své vyléčení. Pak už chtěl naštěstí při dalších návštěvách jen 200. Řekl, že mě dostane na prášky, nebudu muset vůbec píchat! Já mu nevěřila, ale můj přítel ano. Po takové době, kdy Vám lékaři říkají, že se nevyléčíte, jsem na to myslím měla plné právo, nevěřit. Člověk by možná chtěl věřit, že se vyléčí, ale pak, když se to nepovede, je zklamaný. Z toho jsem měla strach. Ale když se opravdu stalo to, co říkal, začínala jsem váhat. Po podání léku jsem měla hladinu cukru vysokou a pak se snížila a já začala píchat až o 7 jednotek denně méně, než na začátku (60 jednotek) Pak se to zas po čase zvýšilo, ale celkově jsem snížila po první návštěvě asi o 2 jednotky denně. Jezdili jsme k němu dál a já začala pomalu věřit. Začínala jsem si říkat, jaký to bude super, jak to všem řeknu, aby se taky mohli vyléčit a vůbec, co budu všechno dělat až budu zdravá.

Tohle všechno mělo ale jeden malinký háček. Doposavadním tempem by ta léčba trvala alespoň 2 roky a to bych si nemohla dovolit! Po každé návštěvě jsem totiž měla týdenní období, kdy jsem měla hodnoty cukru až 20 i výš, které téměř vůbec nešly píchnutým inzulínem snížit. Už teď mám nějaké problémy a ty se mi po půlroční léčbě začaly zhoršovat, takže jsem tuto variantu musela zamítnout a k homeopatovi přestat jezdit.

Základní princip homeopatie

Myslím, že principy homeopatie tu asi popisovat nebudu, na jiné stránce určitě najdete podrobnější a odbornější informace. Jen chci říct, že ač hodně lidí i odborníků těmto lékům říká pouze energie, nemají až tak úplně pravdu. Jsou to vlastně přírodní jedy, např. jed hada nebo rostlin ve velmi malé potenci, zředěné (kapalinou) tak, že by se dalo říct, že už v léku vůbec nejsou. Ale chyba lávky! Tyto léky opravdu účinkujou a každý se o tom dnes už může přesvědčit. Homeopatické léky jsou prodávány i v lékárnách.

zpět na kapitoly

7. Léčba

Stále ještě nevím, jestli dělám správně, ale zkouším najít metody, jak svou nemoc alespoň trochu zmírnit. Sehnali jsme skvělého homeopata, který mi slíbil, že bych se mohla dostat až na prášky. Jezdila jsem k němu asi čtvrt roku a pak jsem to vzdala. Už jsem dál nemohla snášet vy vysoké cukry přes 20, které inzulínem NEšLY srazit. Výsledkem snažení bylo snížení denní dávky inzulínu asi o 3 jednotky. Takže pokud vám mohu doporučit, tak homeopatii NE!!! (PS: ten, kdo si nemyslí, že doktoři znají a vědí všechno, tak mi může napsat. Pokud jste schopni uvěřit i v něco jiného, než v moc lékařů, zkuste to. Bude to dlouhá cesta, ale znám víc lidí, kteří věří, že se tak dá nemoc přemoci. Ale můžete to udělat pouze vy sami).

Když jsem dostala cukrovku, jezdili jsme s rodiči k různým biotronikům a „zaručeným“ lidovým léčitelům. Nikdo mi nedokázal pomoci, a tak to mamka po nějaké době vzdala. Rezignovala a já s ní. Jakub se mě snažil přesvědčit, že tu šance je! Teď už tomu věřím, ale záleží to jen a jen na mě. Nikdo vám nemůže pomoci, pokud to neuděláte sami.

Stále však sháníme informace. Myslím, že na českém trhu je nedostatek knih o diabetu vůbec. A pokud ano, tak se tam člověk nic nedozví. To, co existuje, je převážně překlad, který není v ČR aktuální. Nikde jsem se třeba nedozvěděla, jaký máme nárok vůči pojišťovně, práva k úřadům. Škole. Například na vysoké škole není cukrovka jako omluva či úleva vůbec brána v potaz. Jako by neexistovala. S vysvětlením, že pokud nemůžete v plném rozsahu zvládat všechny povinnosti dané školou, neměli by jste vůbec studovat!?! Tak mi to bylo přesně řečeno. Takovíto lidé by podle mého názoru své funkce neměli vůbec zastávat!

Květen 2003

Od té doby, co je tahle stránka na internetu, mi napsalo hodně lidí. Chtěla bych jim moc poděkovat za odezvu, díky které vím, že jsem tuhle stránku nevytvořila nadarmo. Že alespoň částečně plní svůj účel, a to je dozvědět se o své nemoci co nejvíce. Nebo alespoň vědět, že v tom nejsem rozhodně sám/sama.

A co se změnilo v mém životě?

Za prvé jsem osobně navrhla „tabulku měření“. Případní zájemci ji najdou na konci tohoto odstavce. Podotýkám, že aby přesně plnila svou funkci, musí být v záhlaví bezpodmínečně úvodní věta. Vřele doporučuji, mám to vyzkoušené (ten, kdo má barevnou tiskárnu si poslední slovo nadpisu popřípadě může vytisknout barevně J) Pověste si ji na nějaké dobře viditelné místo, na které se často díváte (třeba na obrazovku televize nebo monitoru J) a úspěch je zaručen! Tímto způsobem se mi podařilo dokopat se k pravidelnému zapisování měření.

 
 

Srpen 2004

V srpnu mi byl měřen glykovaný hemoglobin 6, 8 – což je super. K tomuto stavu jsem se dostala po asi 2,5 letech léčby u mého léčitele, který léčí energií od Boha. Je také možné, že tuto hladinu jsem dosáhla důslednou sebekontrolou. O tu se ale snažím už tak 3 roky, teprve teď jsem dosáhla kýžené hladiny, předtím to bylo asi 7,5, ještě předtím asi 8. A ještě dříve se hladina pohybovala dlouho kolem 10. A upozorňuji, že dávky inzulínu ani typ inzulínu jsem neměnila. Na poslední kontrole, kdy jsem měla hodnotu 6,8, jsem dostala přechodně jinou lékařku, ta se mě snaží ještě více srovnat dávky, mám prý špatné ledviny. To ještě ale chudák neví, že s tak rozkolísaným cukrem, co mám já, je její snaha tak účinná, jako by se snažila jedním zrníčkem převážit pytel obilí. Musím si teď dělat glykemické profily, jeden den si měřit vždy před jídlem a další den vždy hodinu po jídle. Samozřejmě, že jeden den mám po jídle 7, pár dní na to při přibližně stejném množství jídla, inzulínu i pohybu, 15. Stále čekám a věřím, že časem bude můj glykovaný kolem pěti a já třeba přejdu jen na prášky.

 

Listopad 2004

Konečně se mi podařilo říci doktorce, že si nepíchám dlouhodobý inzulín! Výsledkem je 24hodinový lantus glargin, který teď zkouším. Ale řekla bych, že bez moc valných výsledků. Hodnoty cukru jsou s glarginem přibližně stejné, jako bez dlouhodobého inzulínu. Noc se sice trochu zlepšila, už nemusím ráno v 4 hodiny vstávat a píchat si, ale ve dne se mi výsledky měření zdají snad ještě horší. Možná to bude tím, že jsem byla zvyklá si píchat na jídlo vysoké dávky a teď, když jsem je kvůli dlouhodobému inzulínu snížila, je tělo jako drogu přesto vyžaduje. Nevím, nějak tomu zatím nerozumím.

 
 
 

 

Červenec 2005

Ačkoliv si už téměř rok píchám lantus, přesto stále věřím, že se mi ho po čase opět podaří vysadit. Pozitivním výsledkem ale je, že mé hodnoty glykovaného hemoglobinu stále klesají, poslední měření 5,9 (v jistou dobu to bývalo i 14!). Přerušila jsem školu a nastoupila jsem do práce na osmihodinovou pracovní dobu. Můj zaměstnavatel o mé nemoci neví. Snažím se to udržet v tajnosti, neboť se mi už stalo, že na otázku, jaký je váš zdravotní stav, jsem odpověděla, že mám cukrovku, která mi ovšem nebrání v práci. Na to se dotyčná osoba zhrozila, politovala mě a odpověděla, že se ozve. Nemusím jistě dodávat, že to místo, na které jsem se původně výborně hodila, jsem nezískala. Těžko ale někomu dokazovat diskriminaci…Myslím, že tahle obava z diabetu pramení hlavně z nevědomosti, protože cukrovka:a) je těžká nemoc a je s ní tudíž spojeno spousta omezení, neustálé zameškávání v práci, časté stavy bezvědomí či dokonce absolutní neschopnost pracovat.b) je to nevyléčitelná nemoc a tudíž dotyčná osoba na ni jistě umře dříve, než se vůbec stačí zapracovat.Každému tedy musí být jasné, že pokud platí body a i b, uchází se o zaměstnání vlastně již mrtvola. Osmihodinovou pracovní dobu jsem ale na mrtvolu docela zvládla. Pravda, že se v práci opravdu nezastavím, takže když přijdu domů, tak si musím jít tak na hodinku lehnout. Jinak ta mrtvola také plánuje do budoucna mimčo, které je potřeba vychovat, takže umírat se ještě prozatím nechystá:)Můj náhled na cukrovku a její vyléčení se lehce změnil. Brala bych, abych si musela píchat inzulín jen abych pomohla slinivce při jídle, ale aby např. jablko zvládla zpracovat sama. Už téměř nevěřím v úplné uzdravení, i když věřím, že někdo, kdo je duševně „na výši“, by se možná vyléčit mohl. Rozhodně ale vím, že mi můj léčitel dokáže vyléčit pozdní komplikace diabetu, takže budu žít snad ještě hodně dlouho (postižení ledvin se velmi zlepšuje, a to „samo od sebe“, žádné léky neberu).

 

Listopad 2005

 
 

Po pár měsících v práci jsem se konečně odvážila říci, že mám cukrovku. Majitelka firmy ani nemrkla okem, dokonce se vůbec nezeptala, zda si píchám inzulín či zda mám cukrovku od dětství. Vzala to tak, jako bych jí řekla, že dnes je pondělí. Byla jsem celkem překvapená, možná dokonce trochu zklamaná, že jsem nemohla dělat důležitou a vysvětlovat, jak to s cukrovkou je.

Glykémie teď nic moc, protože mám problémy s trávením. Zkusila jsem také levemír (obdobu lantusu), ale nějak mi nesednul. Podezřívám ho dokonce, možná neprávem, že se podílel na vzniku mých problémů s trávením. Ty jsem sice měla již dříve, ale už asi rok jsem byla bez obtíží. Jakmile jsem však začala aplikovat levemír, problémy se okamžitě vrátily. Tak nevím, jestli má někdo podobnou zkušenost.

 

Tabulka měření ke stažení zde (MS Word, 4,0 kB)

Tip: Před návštěvou lékaře doporučuji úvodní větu buď přeložit, nebo nějak jinak zamaskovat:-).

Alternativní tabulka od Ing. Martina Ptáčka zde (MS Exel, 21,0 kB)

 

Článek “Příběh diabetika 1. typu 2. část” okomentovalo 14 čtenářů

  1. Dobry den, synovi diagnostikovali DM1 loni v rijnu. Vedle std mediciny jsme vyhledali alternativni cesty, predevsim homeo. Do cca Noveho roku potreba inzulinu klesala, v lednu byla dokonce 3 dny nulova. Nyni (brezen) zase zacala rychle stoupat. Ukazuje se, ze potreba nejvice souvisi s pobytem na chalupe, kde je vice volnosti, mene stresu, syn je spolecne se svymi 2 sourozenci. Opakovalo se o Vanocich, kdy po 10 dnech pobytu probehly prave ty 3 dny bez inzulinu a v unoru o tydennich prazdninach. Nyni jsme tam delsi dobu nebyli. Ocenil bych kontakt na vas, prip na nejakou komunitu diabetiku 1 typu, kteri hledaji alternativni cesty. Rad bych sdilel zkusenosti.

  2. přečetla jsem celý článek a v mnohém se mi vybavily mé začátky, kdy jsem po každé kontrole zašla na zmrzlinu. Byla jsem proto zvědavá na tabulku, ale ta se mi nepodařila otevřít. Zkoušela jsem to i s nápovědou, ale nepovedlo se. Jak na tabulku dále? dana

    1. Dano, a jak to děláš se zmrzlinou teď? Já to dělám se zmrzlinou stále stejně – prostě si ji dávám před pokntrolou i po kontrole – nakonec dnes není kontrola o jedné náhodné ranní glykémii, ale o různých glykémiích v deníčku a hlavně o glykovaném hemoglobinu. A když je dobrý, tak v deníčku taky nebívá mnoho co řešit. Na mlsání zmrzliny stav cukrovky nestojí ani nepadá. Odjakživa jsem jí nějak započítávala – prostě jedla místo svačiny a tak. Započítávala jsem ji o v době, kdy mezi diabetology panoval názor, že cokoliv s řepným cukrem je TABU. Jsem tady, vidím a nemám ani zvýšenou mikroalbuminurii. Dobrou chuť při odpolední zmrzlině!

  3. Mozem len potvrdit, ze telo sa nie vzdy sprava, tak ako je to popisane v knihah. Moja 15-rocna dcera je liecena inzul.pumpou. Zrejme to v určitom obdobi prekrocilo potrebne mnozstvo inzulinu. Zacala reagovat opacne-hyperglykemiami. Zakladnu davku pred 4-tyzdnami mala 28 j, dnes 15,9 a konecne ma glykemie, take ako ma mat. Predtym od 15-32! a ani jedno namerane hypo.

    1. to sem mel taky tak bez hyp hyper aniz bych se prejidal.
      jak sem psal jiz vyse.
      slo jen o to ze telo se stalo mene citlive na inzulin a muselo se s davkama jit niz aby se obnovila spravna citlivost

  4. „Nemyslím, že by inzulín vykazoval jakékoliv charakteristiky návykovosti. Myslím si však, že možná lze diskutovat o tom, zda v případě diabetiků „“v remisi““ nemůže působit na to, že se slinivka přestane snažit dříve.
    Domnívám se však že není důležitá dávka inzulínu a v remisi ani poměr mezi dávkou a vlastní produkcí, ale ouze to, jaké diabetik dosáhne kompenzace. A píchat si relativně menší dávky lze jen tehdy, když to vlastní produkce fakt reálně zvládne. Neexistuje žádný důvod, proč neaplikovat dávku právě potřebnou k dosažení optimální glykémie.“

    1. „Díky za reakce k tomuto tématu. Je to jen můj osobní názor, že je možné snížit dávku inzulínu hlavně u lidí, kteří jsou v remisi, nebo u mě. Tělo je pak nucené si vystačit samo a nespoléhat se na aplikovaný inzulín. Když si totiž píchnu více inzulínu, nastoupí podle mého názoru „“protimechanizmy““, které účinek inzulínu omezí a naopak když si píchnu méně inzulínu, tak je tělo nucené si nějak poradit. A za tou mou léčbou si stojím, protože jak jinak si vysvětlit, že jsem si doteď min. 2 roky nepíchala vůbec dlouhodobý inzulín a můj glykovaný byl mezi 7-8? To nelžu, má lékařka vám potvrdí, kolik balení inzulínu jsem jí vracela. Já sama tomu moc nerozumím, jen vím, že to tak je.“

      1. Dobry den prosim o moznost zaslani emailu na vas moc me zaujala vase zprava .Moje dcera ma diag DM1 od letosnoho srpa .chleta bzch o vas poradit .dekuji Michkova

    2. Dobrý den,

      mohla bych poprosit o mail na vás a radu co se týče diabetu 1, který mi byl také diagnostikován.
      Děkuji moc za ochotu a pomoc.
      Dana

  5. V posledním odstavci jste uvedla hypotézu že Insulin je jako droga a tělo může být zvyklé na vyšší dávky. Tak tomu, už z principu působení insulinu, být nemůže. Insulin je přímo působící hormon a dávka musí odpovídat aktuální potřebě organismu. Pokud podáte moc – nastává hypoglykémie, pokud málo hyperglykémie. Návyková záležitost to není. U zdravých lidí kolísá produkce podle aktuálních potřeb automaticky.

    Jinak docela nechápu jak někdo kdo zná princip DM1, může věřit v uzdravení bez přítomnosti insulinu v organismu (ať již vlastního nebo dodávaného) :-/.

    1. „dovoluji si vam odporovat uz z vlastni skusenosti…

      diabetes sem mel hodne labilni a prochazel sem obdobim
      kdy mi telo odmitalo reagovat na insulin prave v dusledku toho, ze sem mel moc vysoke davky.
      Muj lekar mi to vysvetloval tim, ze telo se stalo rezistentnim na insulin nasledkem dlohoudobim vysokym davkovanim insulinu. ( jednoduse receno, stejna davka insulinu by vam spusobila tezke hipo a me jen pokles o 5 mmol.)

      tenkrat sem se pokousel trosku po svem lecit diabetes a pan doktor mi ukazal, ze k lepsim glikemiim se dostanu s vyrovnanym davkovanim a nizsima davkama) trvalo asi 3mesice nez se mi citlivost na inzulin vratila na „“normal““, ale stalo to za to. (HBa asi kolem 13, pak pokles na 9)

      proto vim, ze pri spatnem davkovani insulinu, muzete za cas dojit do stavu, kdy vase telo bude potrebovat vice insulinu nez drive pro udrzeni glikemie…

      rekl bych taky, ze autorka spis diky sve zlepsene zivotosprave a peci o diabetes dosahla zlepseni nezpomoci alternativni lecby, ale kdo vi…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.