Reportáž | Diasvět - o cukrovce aktuálně

Reportáž ze 7. Setkání věčně mladých diabetiků v Luhačovicích

Přináším Vám ještě „horkou“ reportáž ze 7. Setkání mladých diabetiků v Luhačovicích

Čtvrtek, 1. den

Dne 27. listopadu jsem ráno v 9:30 nasedla do autobusu a vydala se směrem Luhačovice. V 16:45 dorazil náš autobus na autobusové nádraží v Luhačovicích. Dosud jsem tu sice nikdy nebyla, ale měla jsem štěstí. Už v autobuse jsem narazila na Karla, který jel na setkání také a suverénně se mě „ujal“. Po cestě jsme už také potkávali spousta Karlových známých z minulých setkání.
Konečně jsme se dostali až k veliké budově na lázeňském náměstí, uvnitř které již bylo spousty mých budoucích „kolegů“ – starší, mladší, dokonce i malé děti.
Po večeři jsme se všichni shromáždili v přednáškovém sále, kde nás uvítal pořadatel Vlastík Milata spolu se zástupci sponzorských firem. Pak již bylo volno a my se šli ještě spolu s dalšími známými projít po nočních Luhačovicích.

 

    Kvalita 1           Kvalita 2

Kliknutím se obrázek otevře v novém okně

 

Pátek, 2. den

V pátek byly na programu nejprve přednášky na téma psychologie výživy, těhotenství, sport a diabetes, zajímavé případy z kazuistiky diabetu a také Diatron v praxi. Jako 24letá diabetička jsem si vybrala nejprve přednášku o těhotenství a poté výživu.

Přednáška o těhotenství mě ale docela zklamala. Myslela jsem si, že se dozvím něco o těhotenství v praxi a přitom jsme slyšela jen teoretická fakta v péči o těhotnou diabetičku, která mi má kamarádka s tříletým dítětem ihned vyvrátila.
Zato psychologie výživy mě mile překvapila, přednášející byla opravdovou odbornicí přes výživu a další stránky s ní související. Jak se dá výživou ovlivňovat zdraví, nálada a v neposlední řadě také např. sport a diabetes. Zabrousili jsme i do oblasti duše člověka a jeho schopností.

Po obědě již byl na řadě tradiční volejbalový zápas a kdo nechtěl, mohl se zúčastnit klání v kuželkách.

Soutěžila jsem za družstvo NovoNordisku, ke kterému jsem byla přidělena. Po velkých bojích jsme nakonec zůstali předposlední. Za odměnu nám však zbylo triko týmu, za který jsme hráli a po celou hru byly k dispozici pro doplňování energie müsli tyčinky. Myslím, že jsme se všichni skvěle bavili a také spálili trochu té přebytečné energie z vydatných obědů.

Večer nás čekala velmi zajímavá přednáška. Až z Německa k nám dorazil sportovec – diabetik, který ve svém osobním životě běhá maratony a zúčastňuje se extrémních sportovních akcí. Jeho přednáška byla hlavně o tom, že když člověk něco chce, ani diabetes mu nemůže být překážkou. Myslím, že tato přednáška byla zajímavá pro hodně diabetiků, kteří si myslí, že diabetes je v životě omezuje.

Sobota, 3. den

Po sobotní snídani nás opět čekaly přednášky, tentokrát jsem si vybrala přednášku o kasuistice diabetu. Měli jsme za úkol poradit vzorovým diabetikům jak správně zvládat jejich nemoc a nakonec jsme sehráli scénky na téma porozumění mezi lékařem a pacientem. Tahle přednáška také nebyla až tak „od věci“ a nezkušeným diabetikům mohla hodně přinést ohledně způsobu léčby. Naše skupina např. radila padesátileté diabetičce 2. typu, která pociťuje v klidu bolesti nohou, má 164 cm a 103 kg, glyk. hemoglobin 8,5%, pracuje jako prodavačka v potravinách, žije v úplné rodině s manželem a dvěma dospělými dětmi. Užívá maximální dávky antidiabetik a i její krevní tlak je vysoký. Nekouří a alkohol pije jen příležitostně.

Po obědě nás opět čekal sport, a to pétanque. Ačkoliv jsem tento sport hrála jen jednou v životě, přihlásila jsem se do soutěže a v „lítém“ boji jsme prohráli s týmem, který skončil v turnaji na 3. místě, 15 : 6. Náš zápas byl prohrán během 15 minut, a tak jsme měli spolu s kamarádem Pavlem alis Claymanem čas zajít si do kavárny na výbornou hustou čokoládu a na vídeňskou kávu. Připouštím, že tohle byla opravdu ta nejhustší čokoláda, kterou jsem kdy pila a všem můžu „Diavadelní kavárnu“ vřele doporučit.

Po kávě jsme se ještě vydali k přehradě, u které jsme potkávali spoustu ostatních poražených týmů.

A po večeři nás už konečně čekala dlouho očekávaná zábava. Ještě ale bylo třeba vyhlásit vítěze všech možných klání, a to hlavně v dětské katetegorii. Pokud nějaké dítě v něčem náhodou nevyhrálo, bylo stejně obdarováno. Bylo mi jen trochu líto, že už nejsem dítě, protože já jsem bohužel nevyhrála nic. Slíbila jsem si tedy alespoň, že si koupím koule na pétanq a budu každý víkend trénovat tak dlouho, dokud ten turnaj nevyhraju.

Zábava trvala do 1 hodiny v noci a kupodivu se z nás žádný neopil tak, že by o sobě nevěděl, což se na běžných zábavách nestává. No, je vidět, že nějaká pozitiva ten diabetes skutečně má:)

Neděle, 4. den

Tento den byl naším posledním v Luhačovicích. Dopoledne nám Vlastík řekl něco k neutěšeném stavu ve Svazu diabetiků a také nás trochu „namotivoval“ k co nejlepšímu zvládání naší nemoci a k aktivním přístupu k léčbě. Pak už se přiblížil čas odjezdu a všichni určitě odjížděli s novými zážitky, novými kamarádstvími, novými poznatky a hlavně s přáním setkat se tu příští rok znovu. Tak ať se nám to podaří!

Článek “Reportáž ze 7. Setkání věčně mladých diabetiků v Luhačovicích” okomentovali 3 čtenáři

  1. No to jsi nebyla na té správné párty s náma,jinak by jsi viděla pár společensky unavených jedinců. Třeba mně :-))

    1. Samozřejmě, že výjimky se vždycky najdou, že?:) Takže příště jdu dělat reportáž do Elektry!:D

    2. Tak to musela být dost hustá párty! Ale na tu bych nejspíš nešla. Já sice pomáhám lidem ráda, ale místa, kde lze předpokládat větší koncentraci houkajících sanitek nevyhledávám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.