Diasvět – o cukrovce aktuálně

Diabetička těhulkou – část II

Pokračování série o diatěhulkování…. (promiňte menší zpoždění)

2. trimestr

Ve 2. trimestru jsem měla stále problémy s glykémiemi. Držely se mi dlouhou dobu vysoké, nebo mi zas nevysvětlitelně lítaly. Třeba glykémie před snídaní 6 mmol/l. Snídaně chleba – 2 VJ. Inzulín 8 jednotek. Glykémie 1 hodinu po snídani 18. Tohle jsem fakt nechápala, ve 3. trimestru mi s těmito glykémiemi „naštěstí“ pomáhalo miminko, takže málo kdy se vyšplhaly přes 13.

Před 20. týdnem už byly glykémie tak nevypočitatelné a hlavně nesrazitelné, že jsem se nechala na týden hospitalizovat v nemocnici, aby mě zkompenzovali a našli, v čem je ten problém. Po týdnu jsem měla glykémie sice v pořádku, všechny testy ale vycházely negativní, takže na příčinu těchto potíží se nepřišlo.

Zjistila jsem, že na glykémie, které nemohu bolusem srazit, pomáhá zvýšení bazální dávky. Občas jsem měla bazál zvýšený až na 500%, ale tělo se vůči těmto navýšením stávalo čím dál tím víc imunní. Zatímco na začátku stačilo pro snížení glykémie ze 12 na 6 navýšení o 50%, ke konci už to bylo zmíněných 500%. Můj GH se ale naštěstí stále držel pod 4,5 – bohužel i díky častým hypům způsobeným právě tímto navýšením bazálu. Nikdy jsem totiž nedokázala odhadnout, kdy „blokace“ skončí a když se pak tělo muselo vyrovnávat s pětisetnásobnou hladinou inzulínu…. :-). Naštěstí jsme to zvládli bez jediného bezvědomí.

Hypoglykémie

Jednou jsem tedy měla fakt strach, bylo mi na zvracení, bolela mě hlava, točila se mi a už jsem přemýšlela, jestli se dřív vyzvracím, nebo omdlím. Bylo to před spaním, manžel byl naštěstí doma. Ale stejně jsem prosila Boha, abych neomdlela, případně nevyzvracela těch 5 polévkových lžic cukru, aby to neohrozilo miminko. Také jsem nechtěla manžela děsit. Půl hodiny po této dávce glukózy jsem si naměřila glykémii 3,2 !!!! No, s neomdlením mi opravdu museli pomáhat všichni svatí :-).

Pak se mi stalo něco podobného ještě podruhé. Tentokrát jsme ale byli v lese a já byla zrovna po dávce +500% bazálu. Najednou se „blokace“ inzulínu uvolnila a já v sobě navíc měla ještě 8 jednotek bolusu. Celé dvě hodiny se mi glykémie držely v rozmezí 2 až 3 mmol/l a já celou procházku nedělala nic jiného, než ujídala hrušky, které jsme našli a mezitím to „prokládala“ cukry. Tohoto hypa jsem se kupodivu nebála, měla jsem z něj docela i „srandu“. Když už mi docházely zásoby, museli jsme se s manželem bohužel vrátit :-). Možná to bylo tou hypoglykémií, kdy často prožívám stavy euforie, někdy dokonce až „opilství“.

Dávky inzulínu

Hodně z vás jistě zajímá, jak je to v těhotenstvím s dávkami inzulínu. Já jsem tedy „speciální případ“, ale zhruba je to takhle:
První týdny spotřeba inzulínu klesá a často se objevují hypoglykémie. Ve 2. trimestru se už glykémie drží celkem stejné a ve 3. trimestru mi začala spotřeba inzulínu mírně stoupat. Projevilo se to hlavně v bolusech, před porodem jsem si píchala až dvakrát tak vyšší dávky inzulínu na jídlo, než před otěhotněním.

Proužky do glukometru

Měla jsem to štěstí, že jsem na diabetologii chodila do FN Motol k dr. Bartáškové, která mou prosbo o další proužky nikdy neodmítla. Musím poděkovat také pojišťovně VZP, která tak obrovské navýšení povolila. Raději jsem ani nepočítala, kolik proužků jsem celkem spotřebovala, ale bylo to někde mezi 5 – 7 na den. Když to vynásobíte 270 dny a 12 Kč za kus, dostanete se k sumě, na kterou by si někteří z nás museli pořádně dlouho šetřit! Doporučuji tedy během těhotenství přestup do velké nemocnice (Liberec je ještě malý), kde mají nastavené vyšší limity od pojišťoven a kde se 20 krabiček prostě „ztratí“ :-). Lékaři totiž dle pojišťoven nesmějí vyčerpat více léků a zdravotnického materiálu než v roce předešlém, jinak jsou pokutováni. V tří až čtyřmiliardovém obratu motolské nemocnice je těch mých 17 tisíc vážně nepodstatných :-). Pozor. V menších nemocnicích můžete mít jako já problémy se schválením pumpy, i když jim tam přijdete a řeknete: chci otěhotnět, dejte mi prosím pumpu. Toto se mi stalo právě v nemocnici v Liberci a to byl také důvod mého přechodu do Motola. A nikdy jsem toho nelitovala! Paní doktorka Bartášková je opravdu moc milá a ochotná, což se v Liberci řici nedalo.

Pepinka je stará 19+6

Sdílet:
Exit mobile version