Diasvět – o cukrovce aktuálně

Mé začátky s pumpičkou – 3. část (zatím poslední)

V tomto článku se dovíte, jaké jsem měla začátky s pumpičkou. Věřím, že i přes mé negativní zážitky, vás tento článek neodradí od rozhodnutí vzít si pumpičku. Všechny informace v článku uvedené jsou pravdivé a podle mého názoru nezkreslené (případné zkreslení ale může být způsobené odlišným vnímáním reality).

S dávkami to bylo podobné. Sice mi dávky navrhli, ale úplně 100% mi nevyhovovaly. Lékaři s tím trochu hýbali, ale nebylo to ono. Pak za mnou přišel nějaký lékař, který prý diabetu rozumí a jako vůbec první přišel prodiskutovat mou dávku přímo se mnou. Předtím se mě nikdo na nic neptal, prostě jen řekli: píchněte tolik a tolik. Dokonce je vůbec nezajímalo, kolik toho sním. Prostě jen píchněte si x jednotek. Já jen doufám, že při záchytu diabetu se o diabetiky starají lépe a alespoň jim řeknou, že když toho sní méně, než mají na talíři, mají si ubrat inzulín.

Lékaři jsem podle svých glykémií navrhla určité změny, které on schválil a vypadalo to, že se trochu diví, jak tomu rozumím. To, že s cukrovkou žiju už 16 let, nikdo nebral v potaz.

Ale to by tu nemohla být ta přesná pravidla: diabetik při převodu na pumpě zůstává v nemocnici týden. Ačkoliv můj týdenní pobyt v nemocnici zdůvodňovali slovy, že se ohledně pumpy stále na něco ptám (a kdo by se neptal. Až budu doma, tak už se ptát nebudu moci), nikdo s mou pumpou MiniMed neuměl (a tudíž mi ani neporadil) a nejvíc jsem ji paradoxně ovládala já. Takže co mě chtěli učit? Předpokládám, že mě chtěli vštípit toto pravidlo: „kdo se  moc ptá, nic se nedozví a ještě si ho v nemocnici kvůli tomu nechají déle.&ldquo

Musela jsem tedy v neděli odpoledne znovu nastoupit do nemocnice a pustili mě v pondělí ráno těsně před obědem bez jídla. Asi se mi chtěli pomstít za to neustálé škemrání, ať mě co nejrychleji pustí domů.

Mám pumpu 14 dní a už si na ni docela zvykám. Spí vedle mě na posteli, ač mi to ještě před nedávnem připadalo nemyslitelné. Sprchuji se s odpojenou kanylou, ačkoliv jsem se ještě před pár týdny děsila toho, že se mi odlepí set. Dokonce jsem s pumpou už absolvovala i sex a dopadlo to dobře:-)

Mám jen trochu problémy ráno, když vstanu a jdu na záchod, nemám pumpu kam dát. Spím totiž nahá. Beru si tedy kalhotky, ale na nich pumpa nedrží. Třeba to časem doladím.

Dále mi vadí, když jde člověk na záchod a má pumpu na kalhotech, tak mi ta hadička při stahování gatí nestačí a zatáhnu si za set. Naštěstí to dosud vždy přežil:-) Řeším to teď tak, že si pumpu dávám pod podprsenku. Ne na klipsnu, tu než bych nasadila, tak se počůrám…. ale tak, jak ji vyndám z pouzdra u kalhot, kam se pumpa s klipsnou nevejdou, tak ji zasunu do podprsenky. Nebo jsem teď zkusila dlouhou kanylu (110 cm) a ta mi při stahování kalhot, když ji mám zavedenou do břicha, stačí až na zem.

Také mám problémy se svými „špeky“. Když sedím v autobuse, pumpu mám v pouzdře za opaskem a tričko je na pumpě (tedy ne pod páskem), tak mě ta pumpa nepříjemně tlačí do břicha i do setu (pokud ho mám zrovna umístěný na té samé straně, co pouzdro). To samé se mi stává, když mám pumpu připojenou klipsnou na podprsence. Nehledě na to, že nosím ráda přiléhavá trička, pod kterými je vidět zásobník pumpičky se začátkem kanyly….

Líbí se mi ale dálkové ovládání, které je ale dost hlasité, takže se dá používat max. tak při sportu.

Mám také trochu problém s automatickým zavaděčem. Náplast se na něj lepí a zaváděcí jehla je příliš dlouhá, takže když přiložím zavaděč na tělo, píchá mě jedla do kůže.

Sdílet:
Exit mobile version