Souvislosti se lišily v závislosti na typu rakoviny. Tato zjištění nabízejí nové poznatky, které by mohly formovat budoucí preventivní strategie.
Koncept komunikace mezi onemocněními – kdy jedno chronické onemocnění může zvýšit pravděpodobnost vzniku jiného onemocnění – získává na významu.
Preklinické studie ukázaly, že srdeční příhody, jako je srdeční selhání a infarkt myokardu, mohou u myších modelů rakoviny střev a prsu urychlit růst nádoru a metastázy.
Klinická data to dále podporují a odhalují, že jedinci se srdečním selháním nebo infarktem myokardu čelí většímu riziku vzniku rakoviny než ti bez těchto onemocnění.
Možnost zkreslení při screeningu však přetrvává; lidé se srdečními problémy mohou podstupovat pravidelnější lékařské prohlídky, což může vést k dřívější detekci rakoviny. Pro potvrzení těchto vazeb jsou proto nezbytné komplexní studie hodnotící širší škálu systematicky kategorizovaných komorbidit.
Ve studii s názvem „Komorbidita ve středním věku a výsledky léčby rakoviny“, publikované v časopise JAMA Network Open, provedli vědci sekundární analýzu screeningové studie prostaty, plic, tlustého střeva a vaječníků (PLCO), aby zjistili, jak komorbidity ve středním věku ovlivňují dlouhodobé riziko rakoviny a úmrtnost.
Kohorta zahrnovala 128 999 dospělých ve věku 55 až 74 let, kteří byli v letech 1993 až 2001 zařazeni do deseti screeningových center PLCO po celých Spojených státech.
Účastníci sami hlásili svou anamnézu, která zahrnovala 12 chronických onemocnění rozdělených do pěti skupin na základě pokynů Světové zdravotnické organizace: kardiovaskulární, respirační, gastrointestinální, onemocnění jater a metabolická onemocnění.
Po mediánu sledování 20 let byly respirační onemocnění (poměr rizik [HR] 1,07; 95% interval spolehlivosti [CI], 1,02–1,12) a kardiovaskulární onemocnění (HR 1,02; 95% CI, 1,00–1,05) významně spojeny se zvýšeným celkovým rizikem rakoviny.
Metabolické, gastrointestinální a jaterní onemocnění neprokázala významný vliv na celkové riziko rakoviny, ale každé z nich bylo silně spojeno – ať už pozitivně nebo negativně – se specifickými typy rakoviny.
Každé onemocnění zvyšovalo riziko alespoň jednoho konkrétního typu rakoviny.
Onemocnění jater vykazovala nejsilnější souvislost s rakovinou jater (HR 5,57; 95% CI, 4,03–7,71). Metabolické poruchy byly spojeny se zvýšeným rizikem devíti typů rakoviny a sníženým rizikem čtyř dalších, včetně rakoviny plic a prostaty.
Pokud jde o úmrtnost specifickou pro rakovinu, respirační onemocnění (HR 1,19; 95% CI, 1,11–1,28), kardiovaskulární onemocnění (HR 1,08; 95% CI, 1,04–1,13) a metabolické onemocnění (HR 1,09; 95% CI, 1,05–1,14) byly spojeny s vyšší mírou úmrtnosti.
Tato zjištění zdůrazňují, jak chronická onemocnění ve středním věku mohou ovlivnit jak pravděpodobnost vzniku rakoviny, tak i šance na úmrtí na ni. Přístupy veřejného zdraví, které se zaměřují na včasnou detekci a účinnou léčbu těchto komorbidit, mohou zlepšit prevenci a výsledky rakoviny.
Začlenění screeningu komorbidit do standardních hodnocení rizika rakoviny by mohlo pomoci připravit cestu pro personalizovanější preventivní strategie.
Zdroj: diabetes.co.ukl
