Nedávná studie Univerzity Complutense v Madridu zjistila, že doba, kdy jíme, může ovlivnit náš energetický výdej, cirkadiánní rytmus a metabolismus.
Kromě toho zjistili, že metabolické tkáně mohou být synchronizovány pomocí zeitgeberu – rytmicky se vyskytujícího přírodního jevu, který působí jako signál v regulaci cirkadiánních rytmů těla. Zeitgeber se může měnit, když se změní načasování jídla.
Centrální hodiny mohou desynchronizovat periferní oscilátory v metabolických orgánech a tkáních citlivých na načasování jídla.
Během studie tým výzkumníků provedl lineární regresní analýzy, aby posoudil, zda načasování jídla interaguje s celogenomovým polygenním skóre na BMI a dlouhodobé udržení úbytku hmotnosti.
Studie se zúčastnilo celkem 1195 osob, z nichž všechny žily s nadváhou nebo obezitou.
Všichni podstoupili 16týdenní behaviorální léčbu zaměřenou na snížení hmotnosti, po níž následovalo po 12 letech po léčbě vyhodnocení hmotnosti.
Pro posouzení BMI každého účastníka vědci vypočítali skóre polygenního rizika z 900 492 jednonukleotidových polymorfismů.
Analyzovali také časy jídel účastníků.
Vědci vypočítali střední bod příjmu jídla pro každého účastníka, což je polovina doby mezi prvním a posledním jídlem účastníka.
Podle výsledků každá hodina pozdějšího středního bodu odpovídala o 0,952 kg/m2 vyššímu základnímu BMI a 2,2% nárůstu tělesné hmotnosti 12 let po léčbě.
„Načasování jídla je spojeno s udržením úbytku hmotnosti a snižuje genetické riziko, což naznačuje, že časné stravování by mohlo být součástí personalizovaných intervencí v oblasti obezity,“ uvedli autoři.
Zdroj: diabetes.co.uk
