Emma Finnegan z Liverpoolu (Velká Británie), která nyní žije v Newry, onemocněla před 12 roky cukrovkou 1. typu.
„V té době jsem byla na vysoké škole. Ztratila jsem hodně na váze, aniž se o to snažila,“ řekla. „Moje spolubydlící si všimla, že jsem měla neustále žízeň. Neustále jsem cítila potřebu pít. Byla jsem také velmi unavená a náladová. Pak mi někdo řekl, že jsem asi diabetik. Zasmála jsem se tomu.“
„Ale jak šel čas, šla jsem k lékaři. Skončila jsem v nemocnici v Leeds týden na ošetřovně. Dobu, kdy jsem byla diagnostikována, vnímám jako docela traumatizující,“ dodala.
V době diagnózy Emma studovala biologii na univerzitě. Takže ve snaze vyrovnat se s chorobou přistoupila k projektu nastudovat co nejvíce o diabetu a jeho léčbě. „To mi opravdu pomohlo,“ říká dnes.
„Abych byla upřímná, už jsem si na cukrovku zvykla. Injekce čtyřikrát denně je tak normální, jako když si čistíte zuby. “
Ale řízení její cukrovky, zatímco těhotná, bylo něco, do čeho nebyla Emma připravena jít sama.
„Věděla jsem, že bych měla prostě jít do toho a otěhotnět. Na diabetologii mě zapsali mě na pre-těhotenský kurz, který byl opravdu neocenitelný. Poté, co jsem otěhotněla, dorazila jsem na diabetologii opět asi za dva měsíce. Dali mi rady ohledně stravy a celkového zdraví,“ vysvětluje s tím, že také dostala instruktážní DVD o tom, co může jako diabetik během těhotenství očekávat.
Dříve byla schopna udržet stabilní hladiny cukru i na injekcích. Ale během těhotenství se hladiny začaly prudce měnit. Zvláště pak během prvních pěti týdnů.
„To je důvod, proč je tak důležité jít na kliniku se poradit,“ dodala.
Cukry se mění kvůli změnám hladin hormonů a dalším faktorům těhotenství. Když nebyla těhotná, měřila si hladinu cukru v krvi čtyřikrát denně. Během těhotenství to stouplo na asi osm až devět krát denně. „Měla jsem opravdu bolavé prsty,“ říká Emma.
Celé těhotenství bylo pečlivě monitorováno. Dítě několikrát měřili – kvůli cukrovce mohou mít diabetici velmi velké děti.
Annabelle se marodila po 38 týdnech. „I když jsem měla v plánu standardní porod, nakonec těhotenství skončilo nouzovým císařským řezem,“ vzpomíná.
„Moje holčička vážila 3,3 kg. Byla jsem varována, že Annabelle bude muset jít do speciálního oddělení, pokud se nebude schopna starat o své hladiny cukru v krvi. Po každém krmení byla její hladina cukru v krvi testována prostřednictvím testu píchnutím do paty. Ale byla v pořádku a je schopna řídit své vlastní hladiny cukru v krvi,“ říká Emma.
Emma není příliš znepokojena možností, že by její dcera onemocněla cukrovkou. Cukrovka 1. typu není geneticky přenosná choroba.
„Měla jsem astma, když mi byly dva roky,“ říká. „Na léčbě se podílely i perorální steroidy, které, jak jsem později zjistila, mohou způsobit cukrovku. Málo lidí ví, že perorálně užívané steroidy, mohou způsobit cukrovku.“
Pokud cukrovku zvládáte, můžete žít šťastný život a mít zdravé děti, vzkazuje Emma všem diabetičkám a budoucím maminkám.
Zdroj: Newsletter.co.uk
