Diabetička těhulkou – část I

Napsala jsem pro vás „seriál“ na pokračování. Je o mém těhotenství a snad i mateřství. Věřím, že budoucím diatěhulkám pomůže se uklidnit a příjemně naladit. Mé problémy s glykémiemi neberte „vážně“, já jsem opravdu zvláštní případ, u ostatních se takové výkyvy neobjevují. Seriál by se tu měl objevovat každou středu, ale pokud někdy zapomenu, promiňte mi to, prckek občas na mé psaní nemá náladu 🙂

 

Počátek

Úspěšně jsem se stala maminkou ZDRAVÉHO chlapečka, který se narodil v 39. týdnu s váhou 3,8 kg a mírou 50 cm. A jak jsme se k tomu dopracovali?

Začalo to samozřejmě jako vždy pozitivním testíkem po návratu z dovolené v Maďarsku.

Manžel tomu nechtěl moc věřit, prý dokud to nepotvrdí doktor, tak se nebude radovat. Týden nato objevil gynekolog na ultrazvuku 3 mm flíček – pracovním názvem „Pepinka“. Bylo to jasné: jsem těhulka!

Snažení nám trvalo 9 měsíců, což není ani moc, ani málo, ale mě to připadalo jako celá věčnost. Každý měsíc jsem doufala, že tentokrát už menstruace nepřijde a místo toho budu mít na testíku //. Pak jsem už měřila i bazální teplotu a když mi klesla, zklamáním se mi nechtělo vůbec nic dělat.
Pak jsme odjeli na dovolenou k Balatonu. Zařekla jsem se, že si s sebou nevezmu žádný testík a už vůbec ne teploměr! Téměř jsem své předsevzetí splnila. Téměř. V chatce, kde jsme bydleli, jsem totiž náhodou objevila digitální teploměr zrovna den před tím, než měla menstruace přijít. A já prostě neodolala a použila ho. Jaká byla má radost, když teplota se stále držela přes 37 st.!!! Den před očekávanou menstruací už byla totiž vždy nízká. Nechtěla jsem se ještě moc radovat, ale potichu jsem už doufala. Řekla jsem to manželovi a vypadalo to, že se mnou také doufá. Ještě ten den jsem Pepinku pořádně pohoupala na kole při cestě kolem Balatonu na asfaltce pořádně prorostlé  kořeny a další den jsem ji důkladně vykoupala v termálních lázních. Říkala jsem si, že jestli je silná, tak to přežije. 2 dny poté jsme se vrátili z dovči domů a na testíku z odpolední moči se objevily vysněné //.
Mou teorii, že jsem těhule, dokládaly ještě dvě skutečnost: ztmavla mi pigmentová čára nad rozkrokem a hlavně: vůbec jsem nemohla cítit maso, už při pomyšlení na něj se mi dělalo na zvracení. Normálně bych se tedy masu vyhnula, ale v Maďarsku? Země guláše? Najít na jídelníčku bezmasý pokrm bylo umění a ještě jsem u číšníků byla za exota, že si vybírám zrovna nudle se smetanou :-). Naštěstí jsem brzy objevila italskou restauraci, saláty ve mně doslova mizely.

Intenzifikovaná terapie – pumpička

Již v době, kdy jsme začali plánovat miminko, jsem se nechala převést na inzulínovou pumpu. Ta mi vyhovovala hlavně volným režimem, kdy jsem si mohla např. před jídlem píchnout „základní“ bolusovou dávku a pak si připíchnout podle množství snězeného jídla. Ačkoliv jsem nikdy během těhotenství nezvracela, stávalo se, že jsem prostě přestala mít na jídlo chuť. „Základní“ bolus ale vždy pokryl i to málo, co jsem snědla. Naopak když jsem někdy měla „žravou“, umožňovala mi pumpa neustálé připichování (znáte to: tak tuhle sušenku a dost! No, tak si ještě vezmu banán, už to ale stačí. K tomu si sním tenhle jogurt, ale pak už končím :-), …). No a takhle by se dalo pokračovat do nekonečna :-).

Glykémie a GH

Ještě na dovolené jsem měla hodně velké problémy s glykémiemi, objevovaly se mi nevysvětlitelně vysoké glykémie spojené s velikým množstvím ketonů v moči, tak jsem se trošku bála, aby to neovlivnilo mé případné těhotenství. Ale jak víte, tak ani glykémie kolem 20 mmol/l, která se držela asi 3 hodiny, prckovi nijak neublížila. A dokonce ani 2 litry vína vypité během týdenního pobytu (maďarský muškát je prostě lahůdka :-). Jinak glykémie byly uspokojivé, nedostatek proužků jsem kompenzovala papírky na moč, kterých mají diabetici k dispozici neomezeně. Když byl negativní, tak jsem se třeba 12 hodin neměřila. Jak i mírně zezelenal, už jsem si dělala dírku do prstu.

První týdny těhotenství

Nevysvětlitelné glykémie
 
První týdny těhotenství jsem si bohužel moc neužívala. Bylo to hlavně tím, že mi hodně „lítaly“ glykémie a nedaly se srazit inzulínem. Jakmile se hodnota blížila 10, brala jsem psa, glukometr, pití a cukr a vyrážela jsem na procházky. Naštěstí bylo léto, pršelo minimálně, takže to nikdy nebyl problém. Bříško mi v té době ještě nevadilo. Po půl hodině svižné chůze mi glykémie vždy klesla na normál, někdy jsem se dokonce musela dojídat sušenkami a cukrem. Pejskovi tyhle mé výlety ale vyhovovaly, většinou jsme totiž vyráželi k rybníkům a on koupání prostě zbožňuje, a to ve kterékoliv roční období. On je schopný skočit do vody i skrz prosekanou díru v ledě J.

Prvních 12 týdnů je také kritických pro možný potrat a teprve až na konci 1. trimestru se dělají první testy a ultrazvuk na vrozené vývojové vady. Naštěstí dopadlo vše dobře, takže jsem se celkem uklidnila a těhotenství si pak už celkem užívala.

Pepinka na konci 13. týdne – žádné hrubé vývojové vady!

Sdílet:

Také by se vám mohlo líbit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.