Co je to diabetes | Diasvět - o cukrovce aktuálně

Povídání o cukrovce 1. a 2. typu

Jasné a stručné informace pro ty, kteří se nedávno dozvěděli, že mají cukrovku a již ovládají alespoň základní pojmy z cukrovky.

1. Co je to cukrovka 

Diabetes mellitus je jednou z nejrozšířenějších civilizačních chorob. Vznik nemoci je spojen s poruchou funkce slinivky. Slinivka, nebo-li pankreat obsahuje velké množství beta-buněk, což jsou buňky, které vyrábí inzulín. I kolem pouhých 20% funkčních buněk dokáže plně nahradit 80% nefunkčních, takže nemoc nemusí být vůbec rozpoznána. Pokud tento počet klesne, vzniká nemoc – cukrovka.

2. Typy cukrovky

2.1 inzulin-dependentní diabetes

Inzulin-dependentní, nebo-li diabetes závislý na inzulínu je těžší formou a vzniká převážně u dětí a mladých dospělých do 40. roku života. Šance, že dostaneme diabetes je asi 1:2000, přesto je v České republice evidováno asi 1800 dětí a dospívajících s tímto typem onemocnění.

Beta-buňky ve slinivce přestávají úplně vyrábět inzulín a pokud není člověku dodán, po krátké době umírá. Diabetes 1. typu zůstává celý život závislý na inzulínu, protože výroba inzulínu se už nemůže nikdy obnovit.

2.2 Non-inzulin-dependentní diabetes

Non-inzulin-dependentní diabets, nebo-li diabetes nezávislý na inzulínu vzniká naopak zejména u straších, obézních osob. Zde se nejedná o diabetes v klasickém slova smyslu, kdy beta-buňky přestanou vyrábět inzulín. Tento typ diabetu vzniká hlavně proto, že tělo ztrácí k inzulínu vnímavost. Beta buňky vyrábějí dostatečné, někdy dokonce nadbytečné množství inzulínu, ale tělo ho nedokáže využít. Tento stav by se dal přirovnat ke klíči a zámku. Každá buňka obsahuje tzv. receptory, které váží inzulín. Receptory jsou zámky a inzulín klíče. „ Ale někteří lidé s cukrovkou 2. typu mají z nějakých důvodů „vadný zámek“ neboli receptor pro inzulín. Klíč pak zámek neodemkne a glukóza nemůže proniknout do buňky. Jiní zas postrádají dostatek zámků, které by se otevřely pro glukózu.“ (Kahn R. 1998, s. 29) Ve výjimečných případech jde o mutaci inzulínu nebo produkci „zmetků“.

Pomocí diety může být u některých jedinců diabetes vyléčen, někdy musí být nasazeny tablety, které zvyšují vnímavost buněk k inzulínu nebo posílí jeho výrobu. V některých případech si však musí nemocný píchat i inzulín. Diabetes 2. typu se vyskytuje mnohem častěji, než diabetes 1. typu.

2.3 Těhotenská cukrovka

Jedním z typů cukrovky může být i tzv. „těhotenská cukrovka“.  Placenta produkuje v těhotenství množství různých hormonů, které mnohou v matčině těle zablokovat činnost inzulínu. Projevuje se většinou mezi 24. a 28. týdnem těhotenství.

Těhotenská cukrovka je podobná spíše cukrovce 2. typu. Pokud žena prodělala těhotenskou cukrovku, zvyšuje se riziko, že onemocní cukrovkou 2. typu. I tento typ se vyskytuje více u obézních a jistý podíl zde mají i dědičné dispozice.

3. Funkce inzulínu v těle

Hovořili jsme už o funkci slinivky, typech cukrovky, ale ještě nevíme, jak vlastně inzulín funguje.

Inzulín je vlastně hormon. Tělo jím reguluje množství cukru v krvi. U zdravého člověka se glykemie, neboli množství cukru v krvi nalačno pohybuje kolem 3.3 – 6 milimololiltrů/litr a hodinu po jídle kolem 7 mmol/l. Pokud se člověk nají, glykemie stoupá a zvýší se i produkce inzulínu. Ten se váže na glukózu, kterou tělo získá z potravy a umožní jí dostat se do všech buněk, které jej využívají jako zdroj energie. Bez něho by nemohly pracovat. „Chybí-li inzulín, buňky zůstávají uzavřené, i když jsou omývány krví s velikým obsahem glukózy. Koupou se tedy v moři glukózy, a přitom hladovějí.“  (Lebl J. 1998, s. 14 – 15)

Přebytečná glukóza se pomocí inzulínu ukládá do jater, aby ji měly buňky kdykoli v případě potřeby k dispozici.

Pokud je inzulínu nadbytek, vylučuje tělo protihormony, především glukagon a adrenalin, které vracejí glukózu z jater zpět do krve a tím hladinu vyrovnají.

U diabetika 1. typu však tento proces nefunguje. Tělo si samo nedokáže vytvořit ani anizulín, ani protihormony. Takovému člověku musí být inzulín dodáván ve formě injekcí a nízkou hladinu diabetik vyrovnává pomocí jídla, či přímo cukru.

4. Příznaky onemocnění

Jedna z prvních a nejčastějších otázek, na kterou se lidé ptají, je: „A jak jsi vlastně poznala, že máš cukrovku?“

1. typ cukrovky se pozná poměrně snadno. Mezi obvyklé příznaky patří časté močení (zhruba každou půlhodinu), velká žízeň a hlad (v pozdější fázi však i nechutenství), úbytek hmotnosti, únava, spavost a malátnost.

Teď bych chtěla všechny tyto příznaky logicky vysvětlit:

1) časté močení – z jídla se dostává, jak už bylo řečeno, do těla glukóza. Ta koluje v krvi a buňky si z ní pomocí inzulínu berou energii. Pokud však tělo inzulín nemá, buňky nedokážou glukózu využít a ta se v krvi hromadí. Tělo se jí proto musí zbavit. A to tak, že ji bez využití vylučuje močí.

2) s tím souvisí velká žízeň – tím, že se tělo zbavuje velkého množství tekutin močí, musí si je opět obstarat.

3) hlad – protože člověk nedokáže glukózu využít, buňky nemají energii a žádají o její přísun. Ony ale neví, že je jejich snaha zbytečná, protože si tělo nevyrábí inzulín a tak se k nim energie nemůže dostat. Stav člověka se dokonce zhoršuje. Má paradoxně hlad, ale čím víc jí, tím se v krvi objevuje stále více glukózy, které se tělo musí bezpodmínečně zbavit.

4) úbytek hmotnosti – tělo nedokáže získanou energii spotřebovat. Buňky „trpí hlady“. Dokonce ani energii uloženou v játrech nedokáže zužitkovat. Člověk je velmi slabý, často unavený a malátný. Tělo tedy hledá jiné zdroje energie. Ty nalézá v tucích. Tím, že spaluje tuky, člověk hubne.

5. Co jsou to ketony a ketoacidóza

Tuky je však člověk nedokáže správně zpracovat a nedokonalým „spalováním“ vznikají ketolátky, neboli ketony.

Nejznámější z nich je aceton. Jsou to odpadní látky a doslova „otravují“ tělo. Organismus je vylučuje močí. Při velkém množství se jich už tělo nedokáže zbavovat, takže se v organismu hromadí a vzniká pro diabetika nebezpečný stav, zvaný ketoacidóza. Častým močením dochází k dehydrataci organismu.

Ketoacidóza se pozná hlavně podle zvracení. Pokud člověk zvrací, nedokáže nahradit tekutiny, které ztrácí močí. Tím dochází k závažné dehydrataci a enormnímu okyselení těla ketony. Tento stav vede k diabetickému kómatu (bezvědomí) a bez včasného zásahu může končit i smrtí. Bohužel většina lidí diabetické kóma nepozná a mylně se domnívá, že jde o opilost. Svým včasným přičiněním by mu však mohli zachránit život.

6. Příčiny vzniku diabetu

Cukrovka 1. typu je běžnější u bělochů, naopak 2. typ se vyskytuje více u jiných rasových skupin.

6.1 Diabetes 1. typu

6.1.1 Genetika 

Dítě už se s vlohou narodí, ale ta se vůbec nemusí projevit. Získává ji od svých rodičů. Nezáleží však na tom, jestli se diabetes 1. typu v rodině vyskytl či ne. Většina lidí nemá v rodině nikoho, kdo by tímto onemocněním trpěl. Avšak pokud v rodině někdo diabetem 1. typu onemocněl, pravděpodobnost, že dítě cukrovku dostane, se zvyšuje.

Vědci ovšem dosud ještě nepřišli na to, jak zjistit, kdo danou dispozici má, jestli se projeví a jaký gen je vlastně za toto onemocnění zodpovědný. Zjistili však, že některé anitigeny mylně identifikují beta-buňky jako nevlastní a ničí je (tento stav se nazývá autoimunita).

Většina nemocných má ve svém těle už před vypuknutím cukrovky protilátky ničící beta-buňky nebo inzulín. Tak by se dalo propuknutí nemoci zjistit už před tím, než nemoc vypukne, například u sourozenců diabetiků. Ti mají až 15% šanci, že diabetem 1. typu také onemocní.

6.1.2 Viry

Další příčinou vzniku cukrovky můžou být viry, „ které u vnímavého jedince mohou spustit řetězec událostí ústící v diabetes“. (Lebl J. 1998, s. 18) Lidé, kteří onemocněli cukrovkou, prodělali často obyčejnou virovou infekci. „Epidemie cukrovky 1. typu se také často objevují po virových epidemiích.“ (Kahn R. 1998, s. 27)

Ale i viry, které způsobují zarděnky, příušnice či dětskou obrnu mohou toto onemocnění vyvolat.

6.1.3 Kravské mléko, volné kyslíkové radikály a chemické látky a léky

Na vznik cukrovky mohou mít možná vliv i některé potraviny, například kravské mléko, pokud je součástí dětské výživy do tří nebo čtyř měsíců věku. Buňky si mohou plést protein z kravského mléka s proteinem beta-buněk a následně ho napadnout. Tato skutečnost ale není prokázána.

Volné radikály, které vznikly jako vedlejší produkt mnoha chemických reakcí, mohou také mít na vznik cukrovky vliv. Díky kouři, znečištěnému ovzduší či nesprávné stravě se s nimi tělo nedokáže vypořádat. Tyto zákeřné radikály pak mohou ničit i vlastní buňky.

I některé chemikálie či léky mohou mít na onemocnění vliv. Je to například jed na krysy, či léky na léčení pneumonie a rakoviny.

Pokud všechny tyto domněnky shrneme, dojdeme k podstatě vzniku cukrovky: organismus začne z nějakého důvodu vidět v beta-buňkách a inzulínu omylem nepřítele, zaměří na něj svou obranyschopnost a začne ho cíleně ničit.

6.2 Diabetes 2. typu

Diabetes 2. typu vzniká z rozdílných příčin, než diabetes 1. typu. Vědci také ještě přesně nevyzkoumali, které faktory cukrovku 2. typu způsobují. Jde však převážně o dědičné dispozice a také o věk, obezitu a životní styl.

Geneticky je pravděpodobnost onemocnění cukrovkou 2. typu ještě větší, než u 1. typu. Pokud má jedno z jednovaječných dvojčat diabetes 2. typu, je pravděpodobnost onemocnění druhého až 75%, zatímco u 1. typu max. 50%.

Nejdůležitější příčinou tohoto typu diabetu je však obezita. Příliš mnoho tuku podporuje rezistenci organismu vůči inzulínu. Lidé, kterým se tuk ukládá v oblasti břicha (většinou muži), mají vyšší sklon k cukrovce, než ostatní.

U lidí starších 55 let se objevuje polovina nových případů, a to hlavně kvůli nadváze. I sedavý způsob života vede k nadváze a současně k cukrovce 2. typu. 

7. Inzulín

Inzulín je chemická látka bílkovinné povahy. Každá bílkovina, kterou spolkneme ústy, se ale v trávicím ústrojí rozkládá. Nelze ho tedy užívat ústy v podobě tablet či kapek. Jediná možnost, jak dostat inzulín do těla, je obejít trávicí ústrojí. A to lze jedině pomocí injekcí.

Inzulín se dříve vyráběl z pankreatů jatečních zvířat, hlavně z vepřů a skotu.

Tato jeho forma by však nestačila pokrýt spotřebu stále narůstajícího počtu diabetiků a zvířecí inzulín se přeci jenom odlišuje od lidského.

Pomocí genetického inženýrství se od 80. let vyrábí nová forma inzulínu, tzv. pravý lidský nebo také humánní inzulín. Ten vyrábějí bakterie, do kterých se vpraví gen s pokynem tvořit inzulín. Po mnohém čištění je totožný s inzulínem, který si vyrábí člověk.

Zpravidla rozlišujeme 3 typy inzulínů:

7.1 Inzulín rychle působící

Při vpichu vytvoří v podkožní tukové tkáni malé inzulínové „jezírko“, ze kterého se pomalu vstřebává inzulín do krve.

Tento inzulín si diabetik aplikuje asi 15 – 30 minut před jídlem, zpravidla po osmi hodinách na snídani, oběd a večeři.

Různé publikace se v času jeho nástupu liší.

Některé uvádějí začátek působení mezi 20 – 30 minutami, vrchol mezi 1 – 3 hodinami, a maximální dobu působení 6 až 8 hodin.

Jiné popisují nástup mezi 30 – 60 minutami, vrchol mezi 2 – 3 hodinami a maximální dobu působení 4 až 6 hodin.

Kromě toho existuje nový typ inzulínu, který si diabetik může píchnout i po jídle. Tento inzulín nastupuje do 5 minut po vstříknutí, jeho působení vrcholí asi kolem 1 hodiny po aplikaci a maximální doba působení je 2 – 4 hodiny.

7.2 Inzulín dlouho působící

Spojením rychle působícího inzulínu a nosiče vznikají chomáčky, ze kterých se částečky inzulínu uvolňují velmi pozvolna. 

Inzulín dlouho působící, neboli depotní si diabetik píchá zpravidla ráno a večer. Pokrývá celodenní spotřebu inzulínu a ve dne se kombinuje s již výše zmíněným rychlým inzulínem, který nastupuje od 5 do 60 minut po vpichu a aplikuje se na každé jídlo.

Doba nástupu je asi 6 až 8 hodin, působí celou dobu stejně intenzivně, jeho obvyklé účinné trvání se pohybuje mezi 18 – 20 hodinami a maximální trvání mezi 20 – 30 hodinami.

8. Hypo a hyper

Tyto dva termíny jsou pro osoby, postižené diabetem, jedny z nejdůležitějších. Jak už bylo řečeno, onemocnění cukrovkou spočívá v tom, že si tělo samo nedokáže regulovat hladinu cukru v krvi. Tak vznikají dva odlišné stavy, pro diabetika téměř stejně závažné.

1) hypoglykemie – je to stav, kdy je v krvi velmi málo cukru a nadbytek inzulínu. Diabetik pociťuje při prvním stádiu příznaky, jako je třes končetin, bušení srdce, blednutí, neklid, úzkost.

Při závažnější hypoglykemii se objevuje zmatenost, spavost, porucha vidění, špatně srozumitelná řeč, vrávoravá chůze (připomínající opilost), neobvyklé chování, jako bezdůvodný pláč či smích, u někoho i agresivita.

Ve třetím stadiu se mohou objevit křeče či bezvědomí a člověk může být bezprostředně ohrožen.

2) hyperglykemie – je stav opačný, čili stav, kdy je v krvi hodně cukru a málo inzulínu. Příznaky jsou shodné s příznaky onemocnění, čili žízeň, časté močení a únava. V některých případech se ale mohou příznaky hypoglykemie a hyperglykemie shodovat!

9. Mýty spojené s cukrovkou

„Nejez tolik sladkého, nebo dostaneš cukrovku.“ Jak často jsme tuto větu jako děti slyšely. Kdo z Vás však cukrovku opravdu dostal? A pokud ano, tak jedině diabetes 2. typu. Ten opravdu vzniká z přemíry sladkého. Avšak nejen pouze ze sladkého, ale z jídla všeobecně a z nedostatku pohybu. Z otylosti.

Takže děti, pokud se vám nekazí zuby, mlsejte klidně dál. Cukrovku nedostanete.

Dalším z nesprávných tvrzení je: „Co je slané, není sladké.“ Avšak přečetli jste si někdy v pekařství složení pečiva? V kolika druzích rohlíků, chleba nebo housek nenajdete slovo „cukr“ ?

„Jakto, že jíš cukr? Diabetici přece nesmí jíst cukr?“ Další z překonaných představ. V současné době již diabetik může jíst v omezeném množství cukr tak, aby se mu vešel do dietního plánu. Mimo to, rozdíl mezi hroznovým cukrem, kterým sladí nediabetici a ovocným cukrem, neboli fruktózou, kterou sladí diabetici je pouze v době účinku. Fruktóza nepůsobí intenzivně v krátkém čase, ale v delší době méně intenzivněji.

„Můj syn nemůže cvičit, protože je diabetik.“ Tímto tvrzením se už pomalu dostáváme k smyslu této práce, a to je „diabetické dítě ve škole“. Diabetes jako takový není žádným důvodem, proč by dítě nemohlo cvičit či proč by se nemohlo účastnit běžných sportovních akcí. Právě naopak. Dítěti pohyb prospívá a to i z důvodu, že je to jediný působ, jak přirozeně snižovat cukr. Ovšem pozor! Jen pokud nemá dítě glykemii vyšší, než 16 či 17 mmol/l. V tomto případě by se glykemie ještě zvyšovala a tvořily by se nebezpečné ketony.

Dítě však nemá vykonávat fyzicky velmi náročné sporty či výkonnostní sporty (profesionální sportovci).

Seznam literatury:

Lebl, J.: Abeceda diabetu. Praha 1998

Kahn R.:Kompletní Průvodce Každodenním Životem s Cukrovkou. Praha 1998

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.